Turnaj v Bílovci 18.11.2016
Tak máme za sebou první halový turnaj, který se hrál v Bílovci. Nedá se říci, že by to byl dobrý turnaj, tedy organizačně ano, fotbalově také, ale pro naše barvy rozhodně ne. Být v tabulce poslední - stane se. Nevyjde-li nějaký ten zápas – stane se. Být však po celý turnaj MARNÍ – to by se stát rozhodně nemělo!!!
Neumíme zpracovat první míč, obrovský problém pro další vývoj hry. NABÍDKA je zřejmě cizí slovo, přitom všechny ostatní mužstva asi tímto cizím jazykem mluví, a pokud ne, určitě ví, co to slovo znamená, protože ji běžně používají. Osobní souboj? Nepoužíváme, protože to bolí. (Pochybuji, že by trenér hráčům na tréninku radil, že po ztrátě míče se mají zastavit a dívat se, co se získaným míčem soupeř dokáže udělat, protože v běhu by na to špatně viděli). Ono vůbec vracet se po ztrátě míče, je hrozný fyzický výdej. Zabojovat za spoluhráče? Proč? Vždyť je to přece jeho chyba, tak co! Jenže fotbal je kolektivní hra, ano KOLEKTIVNÍ, kde bojuje jeden za druhého a nikdo neřeší, jestli víc branek dal Petr nebo Pavel. VYHRAJE PŘECE NÁŠ TÝM!!
Takže z dnešního turnaje má největší radost paní v prádelně, nemusí prát dresy, nebyly zpocené a stačí je dát zpátky do regálu.
Trenérovi zůstalo v hlavě dilema, jestli má s takovým přístupem hráčů hledat další halové turnaje.