06. Turnaj v Hlučíně 9.12.2012
Neděle 9.12.2012
Dnešní turnaj byl vlastně takový turnaj-ne turnaj. Žádné poháry, medaile, ani umístění nebylo tak podstatné jako si prostě zahrát. Stačilo jen, aby se trenéři domluvili mezi sebou a můžeme servírovat pět nedělních zápasů na stříbrném podnose.
Sportovní hala! To byla dnes po ránu taková obrovská plátěná lednička a někteří z rodičů to vzdali buď již před turnajem, nebo v jeho průběhu a kluky stáhli domů v obavě o jejich zdraví. Jistě, na tohle má každý rodič právo a všichni ostatní to bez připomínek respektovali.
Ti ostatní mohli dnes vidět věci nevídané. My starší jsme toho už za život viděli hodně (ti hodně starší prý dokonce viděli cikánku čistit si zuby – stejně nevěřím a kdo ví, jak to bylo), ale dnes jsme fakt viděli věci nevídané.
Schválně kdo z vás viděl za poslední dva roky Mautina, že by zabojoval pořádně o míč! Co? Že je útočník a ten nemusí? Fakt nikdo? No moc často to nebylo, ale dnes to bylo jinak a hóóóódně jinak. Trenér mu určil místo v sestavě – obránce – a začaly se dít věci. Tvrdý souboj s protihráčem tělem, míčem, rukama, obranná jízdy dozadu, útočná dopředu. Fotbal jej dnes hodně bolel, ale vstal a šel do boje znovu! (by mě zajímalo co bylo u Mikolášů dnes na snídaní). Za dnešní výkon jednoznačně jednička a velká.
U Lazarů se taky něco děje. Pamatujete si ufňukaného klučinu sedícího někde u lajny? Kde je to miminko? Dnes bojuje, souboje nevzdává, předvádí parádní zpracování míče, že i táta kouká, kde se to naučil a tlačí se do góla. Řekl bych, že to je tak, když přichází rozum a dobrá rada není jen kec.
Když se na dnešní den podívám celkově, je třeba pochválit všechny kluky. Vyzdvihl jsem dnes jedince, kteří překročili svůj stín, ale to neznamená, že by ostatní zaostali. Dnes se nějak víc běhalo, víc nahrávalo a rozhodně více bojovalo, a když se nějaký ten zápas prohrál, určitě se na něj rodiče dívali jinak, než když dostaneme dardu bez boje. Fotbalově to totiž bylo ÚPLNĚ jiné než ve Smilovicích – tam to byl pořádný sajrajt!!!
Pořád platí, že prohrát můžeš, ale ze hřiště bys měl odcházet se zvednutou hlavou, neboť jsi o výhru bojoval.
Závěrem mě napadá ještě jedna otázka na trenéra. Palička, Mikoláš– kdo příště?